Podle všech dostupných informací začal celý problém nadměrným požíváním alkoholu. Jednalo se o souboj zástupců všech fakult pražských vysokých škol, kdo skončí poslední pod stolem, s výhrou rovnající se ceně vypitého alkoholu a to byla věru zajímavá cena. Souboj už se chýlil ke konci a ve vzpřímené poloze zůstávali již jen zástupci matfyzu, FELu a jaderky. Na stole přistávaly další a další sklenice a znavené hlavy pomalu klesaly dolů. Matfyz padl. Největší česká technická škola udržela titul ve svých rukou. A v rohu se zatím kdosi ošklivě usmál, protože právě získal víc informací, než leckterá tajná služba za celý rok.
—
Další zprávy se mi dostaly do ruky zprostředkovaně, ale jejich přesně znění je stejně nedůležité, hlavní je výsledek. Nad veškerými budovami ČVUT pršelo, sem tam se mihl blesk a foukal značně nepříjemný vítr. Nad budovou Národní technické knihovny se mraky honily, sem tam padla kapka, jako kdyby oblbnuté počasí nevědělo, jestli tam může řádit nebo ne.
—
Fakt nevím, co to do mě vjelo, jít v takový podmračený den na AZ tower, údajně nejvyšší budovu ve městě. Já se bojím výšek, teda rozhledu ne, ale nechte mě podívat se na zem pod námi a snesete si mě dolů. Možná to mělo spojitost s jistým e-mailem a mojí zatracenou zvědavostí.
Loki se před mnou prostě zjevil. Nejdřív mě do očí uhodilo světlo z něj vyzařující, musela jsem dát hlavu na stranu, aby mě to úplně neoslepilo. Stál tam v celé té své chladné eleganci, vědom si to, že z něj nemůžu spustit oči a musím se kochat jeho dokonalostí. Ledová socha ideálu, mno, až na ty ramena, které by musel mít mohutnější, abych z něj byla úplně paf. Tenhle detail byl skulinkou pro moji drzost a nedovolil mu mne úplně ovládnout.
„Nabízím ti náklonost tebou touženého muže, pokud budeš přínosná zájmům mým, však služba pro mne snadná není, to předem věz,“ zadeklamoval Loki.
„Tohle beru, kdy mám čekat představení tvému bratru, Thorovi?“ nadhodila jsem provokativně a nasadila ten nejsladší faninkovský výraz.
O dost později někde v zatuchlém a studeném sklepě mi došlo, že vytáčet někoho s božskou silou je dost hloupý nápad. V hlavě tancovala rota naštvaných trpaslíků, na tváři bolelo něco velikosti dlaně a celkově situaci dokreslovaly ruce pevně svázané za zády. Částečně jsem chápala, proč by mě někdo jeho schopností potřeboval – při jistých podmínkách se uplatňovalo moje nadání zachraňovat situaci a pomáhat nelidským bytostem, zároveň se to neprojevovalo zase tak silně, abych stála nějaké organizaci za pozornost.
„Předpokládám, že tohle ti jako demonstrace mé moci stačilo. Moc dobře vím, koho máš v hlavě, pořád po něm toužíš a také je mi známo, co tě od něj oddělilo. V současné době patří do mých jednotek…“ předestřel Loki situaci a nalil si do skleněného poháru bílé víno.
Podařilo se mi přetočit se na bok a nakonec i posadit, v téhle poloze už mi dokonce nebylo tak moc zle, místo na zem jsem se dívala na něj, respektive někam na krk, a začala jsem opatrně vysvětlovat: „Přiznávám, byla to hodně hloupá provokace, ale pokud jste seznámen s celým stavem věci, tak jistě pochopíte, že na onom muži mi imponuje stálost a jasnost jeho stanovisek a pokud bych znova dosáhla jeho náklonosti, nebyl by to zcela on. Pořád mám ještě nějakou sebeúctu, abych nesahala po takových prostředcích, spíše se snažím jít dál a nalézt muže stejného stavu a založení.“
„Rozvaž ji, na tu zprávu o částicích se podívám, až dořeším tohle,“ rozkázal přicházejícímu světlovlasému mladíkovi v odrbaných kalhotách.
Objala jsem si rukama kolena a tak nějak se schoulila do sebe. Vynucená sebekritika bolí vždycky a slabost, s jakou se tady předvádím, mně na náladě nepřidala a to nevisela ve vzduchu žádná fyzická likvidace, ani mučení. Asgarďan pořád seděl v křesílku, pomalu upíjel víno a nevěnoval mi sebemenší pozornost.
„Vstávej, půjdeme se podívat na tvůj úkol,“ promluvil konečně a nečekaně jemně mne uchopil za paži.
Dál byla cesta jako ve snách. Nahoru po schodech, jedna zatáčka, dvoje dveře, vrátnice s naštvaně vyhlížejícím staříkem. Zpomalil, cosi zašeptal a vrátný se začetl do novin. Přitom můj průvodce v tuhle chvíli pozornost nevyvolával, tmavě zelený kabát takřka na zem ho halil dostatečně a moje maličkost vypadala jako libovolný šedivě nudný zjev z módního pekla. Venku přechytl z paže na holou kůži na zápěstí, takže si mohl vychutnat jak moc mi z toho buší srdce.
Cestou po městě jsem zahlédla pár zjevení dost divných i na místní poměry a to je co říct. Ostatně na nějaké ty pošuky v plášti a ve zbroji nebo v plné polní se zbraní zabalenou v šátku byli zvyklí i místní důchodci, takže by si milý bůh žádné násilí s oblečením nemusel dělat a mohl chodit v plné zbroji, ale asi se chtěl přizpůsobit mé současné myšovitosti.
Jako cíl se ukázala budova Moravské zemské knihovny, hora železobetonu zlehčená dřevem, se sklady na uskladnění knih působícími jako vězení a vzdušnými a světlými studovnami. Takhle budova se mi vždycky líbila, bylo v ní něco knihovnicky praktického a architektonicky bezúčelně krásného, navíc se tam dalo bezva zašít a číst si cokoliv z jejich bohatého fondu. Pak mě Loki skutečně šokoval, protože se mnou vyrazil do novinky knihovny – soukromých studoven. Dotekem otevřel druhé dveře, pak je za námi zavřel a mlčky ukázal na hromadu dokumentů. Probírala jsem se tím snad hodinu, pak jsem další lítala po studovnách, abych dokumentům opravdu rozuměla a pak si vesele překládala se švédsko-českým slovníkem. Na stole se motala kupa papírků s poznámkami, podklady jsem různě vršila na sebe a pořád mi nedocházelo, co hledám nebo jaký to má smysl.
„Šikovná, dokonce se nesnaží nic zamotávat,“ zašeptal mi do ucha, až jsem skoro nadskočila. „Pořád se ho snaží chránit, nebo má jasnější představu o odměnách?“
„Běž se zahrabat, jo? Knihovnická hrdost ti nic neříká, jinak bys takhle neplácal,“ zavrčela jsem.
Vědoucně se zasmál, aby mi dal najevo, že se ho pořád bojím a jen se vnitřně obhajuju. Neuvědomil si, že v MZK jsem skoro na domácí půdě a dokážu najít knihy, které s chutí pohryžou i severského boha.
Popadla jsem slovníky a menší kupičku příruček, abych je vrátila na podlaží, kam patří, protože jinak by s tím měli knihovnicí zbytečně moc práce.
„Pro dnešek to stačí. Zítra mne budeš doprovázet na slavnosti, takže si vezmeš tyhle šaty,“ pravil Loki, potom, co si mě důkladně prostudoval.
„Ramínka na šaty nedělám,“ zavrčela jsem. Ta narážka na vzhled se mně fakt dotkla, jako by nestačilo, že mi jeden rodič občas ne zrovna hezky řekne, že mám tlustý zadek, ale když zhubnu tak to je to pod jeho rozlišovací schopnosti.
„Hmm, takže by byla vhodnější Mellisa, tak se jmenuje ta tvoje rudovlasá, kamarádka, ne? Někdy není špatné mít loutku, mohla by to být dosti zábava.“
Zabrblala jsem něco o otravných sexistech, popadla tašku s šaty a nakvašeně si to odkráčela domů. Tam, pěkně v posteli s obr plyšovým králíkem v náručí jsem uvažovala nad vyhledáváním. Seveřan mi byl celkem ukradený, ale úkol vyžadující moji plnou intelektovou soustředěnost, to mě zaujalo. V poslední době se mi takových podmětů zoufale nedostávalo.
Švédsko do celé představy zapadalo dokonale, nejspíš se něco tam na severu udělalo, pak se to dotáhlo do české kotliny, za třicetileté války si to zase původní vlastníci dotáhli zpátky a teď si nejspíš nějaká instituce půjčí na výstavu. Potíž se jevila ve vzhledu artefaktu – takhle staré rukopisy měly převážně charakter biblické literatury, což bych v tomhle případě brala jako dost nepravděpodobné. I když Bible zdobená nějakým tím drahým kamenem, který pamatoval před křesťanskou dobu, nezněla zase tak nereálně. Naši předci též znali kouzlo recyklace a nějaká novější kniha vylepšená tou starší – to by bylo značně nenápadné. Zapnula jsem počítač, dál dusila v náručí plyšového králíka, a v on-line katalozích vyhledala pár možných dokumentů. Dost mi to zvedlo sebevědomí, takže usínání v posteli plné plyšáků s kupou řádně těžkých knih po ruce se stalo opravdu sladkým.
—
Při čekání u AZ tower už to nebylo s mou sebejistotou tak slavné, ostatně jsem si dost pohrála s doplňky, takže můj vzhled neodpovídal představě ženy – doplňku mocného muže, ale poněkud civilnější verze toho, co bych si vzala na nějaký con nebo fest. Včerejší styl šedočerná myš z módního pekla se rozhodně nemohl opakovat. Abych svému současnému zaměstnavateli nekřivdila, musím přiznat, že jasně zelená barva mi ladila k pleti, délka do půli lýtek se dala označit jako přiměřená, jen ty prostřihy na zádech a pažích toho víc odhalovaly, než zahalovaly a taky to dost zužovalo možnosti, co si pod to obléknout a hlavně lehký, úžasně teplý stříbrný plášť, který mne smířil s tím zbytkem. Vlasy mi stahovala dva centimetry široká bílá čelenka s bílými neko oušky, v náušnicích se usmívaly kočky, a na punčocháčích také kralovaly kočičí motivy.
Ucítila jsem jeho propalující pohled a krev se mi nahrnula do tváří. Měl dost spokojený výraz, dokud si nevšiml oušek, natáhl k nim nevěřícně ruku a tázavě se zahleděl.
„To je moje oblíbená čelenka. Je hezká, že?“ odpověděla jsem s úsměvem a uculováním.
„Zatím mám dobrou náladu, tak si nebudu těch pokusů o provokaci všímat, ale na slavnosti se drž zpět.“
„To mám být potichu a jen se usmívat nebo co?“
„Mluvit si můžeš, jak chceš, o to abys nic nevhodného neřekla, se postará jedno drobné kouzlo, ale opilost nebo výstřední chování ti tolerovat nebudu,“ zavrčel.
„Výborně. S tím problém nemám, alkohol nepiju,“ odsekla jsem.
„Teď zavři oči a buď konečně zticha, ať ti není po cestě zle.“
Zamotala se mi hlava, pod víčky jsem viděla mraky hvězdiček a žaludek protestoval opravdu hodně a musela jsem se k Lokimu pořádně přitisknout, abych neupadla. Zavrčel nezřetelně něco o křehkých smrtelnících, ale objal mě a konejšil, dokud jsem nezvládla stát sama na nohou. Dalších pár kroků jasně ukázalo, že moje centrum rovnováhy pořád dlí ve výchozím bodě a bez opory chůzi prostě nezvládnu. Přijal mou situaci mlčky a jeho ruka nikdy nesklouzala níž než na bedra a já za to byla opravdu vděčná.
Ona slavnost byl začátek zkouškového období, podle nápisu na dveřích hospody. Můj průvodce mě představil několika lidem, takže potřesení rukou, můj nejistý úsměv, další lidé a konečně židle u stolu, kde se řešily nějaké výsledky příkladů z předtermínů zkoušek. Objednala jsem si zázvorovou limonádu, na nic jiného se mé centrum rovnováhy necítilo. Lidí pomalu přibývalo, z příkladů se přešlo na drby ohledně dotyčného profesora a jednoho studenta a mě došlo, že se nacházím v Praze.
Zrovna jsem se prodírala hroznem lidí okolo výčepu, když mě někdo chytil za ruku a nebyla v tom žádná magie. Nechala jsem se dovést do klidnějšího kouta a pak Mortiho objala. Do nosu mě udeřila známá vůně jeho vlasů a na tváři přistála letmá, přátelská pusa.
„Uff, vypadáš v pohodě, na to s kým tu jsi,“ začal.
„Je mi fajn, jen se tady trochu nudím. Co tu děláš ty?“
„Chtěl jsem se podívat, jestli jsi v pořádku. A taky se ujistit, že víš, kdo se okolo tebe motá. Stařec mi dal echo.“
„Hmm, vypadá dost dobře, má i sexy hlas, ale pod oblečení si ho pouštět nechci a moji postel zabírá moře plyšáků, což si myslím, že i tuhle situaci vystihuje.“
„Chápu.“
„Jsem knihovník, nemám problém si najít něco, jak se zbavit problémů a pro veřejnost jsou někdy knihovny dost nebezpečnou půdou,“ usmála jsem se.
„Dobře, Stařec něco takového taky říkal. Jinak mizím, tohle krycí kouzlo je jen na krátkodobé,“ zašeptal, vysmekl mi poklonu a byl pryč.
Zapadla jsem zpět na své místo, kde se částečně obměnilo osazenstvo, takže technici řešili s teology lékařskou etiku. Na stole přistála další zázvorová limonáda, pár piv a nějaké to víno. Co tu vlastně dělám? Tady se těžko něco vyzkoumá.
„Tady je moje přítelkyně, jako vždy u té nejživější debaty,“ představil mě Loki dvěma až příliš intelektuálně vyhlížejícím slečnám. Svým způsobem vypadaly jako já včera, jen té černé na nich bylo víc. Lehce kývl hlavou, asi ať vstanu a udělám nějaké majetnické gesto.
Opřela jsem se o něj zády, přitáhla si jeho pravou ruku přes moji pravou ruku a lehce jsem nahodila: „Co říkáte na pojetí informace jako částice? Mě to připadá fascinující propojení informační vědy s fyzikou, ale má drahá polovička to bere jen jako zajímavý myšlenkový konstrukt.“
Nahozeného téma se chytil fyzik od vedlejšího stolu a velice tvrdě nesouhlasil. Slečna více v černé se pokusila rozbourat definici informace, ale nečetla Cejpka a velice brzo schlíple odešla. Druhá dívčina ji taktéž urychleně následovala. Ostatně Loki mě dostatečně jasně objímal, aby dotyčné pochopily, že nemá zájem. Dalo by se říct, že mě tahle slavnost začala i bavit, náruč nikde netlačila a žaludek nikde necestoval.
„Výborně, tuhle míru spolupráce rád ocením,“ zašeptal mi do vlasů. Znělo to dost dvojsmyslně, co jiného od něj čekat, napadlo mě.
V mém zorném poli se objevil, ten, po kterém moje srdce touží, hlava je ho plná a rozum někde zahálí. On, on se podíval mým směrem a nic, prostě mě neviděl a sedl si ke stolu seveřana. Tohle zabolelo, mnohem víc než by mne kdy napadlo, že by bylo možné. Najednou jako kdyby byla okolo toho stolu bublina ticha, protože jsem slyšela absolutně nic. Nastal čas na diverzní akci. Vytáhla jsem z kabelky plyšovou ovečku. Teolog se zarazil při pití vína a nedůvěřivě si sklenici prohlížel. Naproti mně sedící fyzik odložil opatrně sklenici taktéž a zevrubně si mě prohlédl.
„Ty asi budeš, fanynka anime, co?“
„To teda jsem. A zdalipak pánové, víte, co za žánr je yaoi?“
Následující půl hodinu jsem se vyžívala v popisování výstředních hlubin žánru, uculování se a odmítání vína. Pár slabších jedinců zvolilo raději ústup, fyzik kupodivu ne, naopak si dotáhl další kamarády. Od stolu s Lokim se dalo sem tam něco zaslechnout, takže jsem raději změnila téma na yuri a shoujo-ai.
„Najít stylisticky vybroušené shojo-ai, takový klidně i platonický vztah dvou dívek, to dá hodně velkou práci, takže raději čtu slash nebo yaoi. A jelikož tohle píšou v drtivé většině dívky, přišlo by mi dost zajímavé si přečíst něco o dvou holkách od chlapa, ale to mi připadá jako utopie,“ nahodila jsem.
„Chápu dobře, že hrané verze tohohle žánru tě nudí, protože je to jen prostě popisné?“ ujišťoval se Dan.
„Ano. Beletrie se špetkou erotiky má svoje kouzlo, ale docílit vyváženého poměru děje a milostných scén, zároveň tam udržet jistou úroveň psaného jazyka a neznechutit případné čtenářky, není snadný úkol.“
„Padesát odstínů šedi jsi četla?“
„Ne, stačila mi recenze od jednoho kamaráda, nehodlám ztrácet čas něčím, co původně byla fanfikce na Stmívání a co podporuje stereotypní nazírání na ženy.“
„Víš, jak jsou ty limonády nezdravé? Dej si raději víno, jako kolega tady.“
„Abych pak strávila zbytek večera zvracením, protože alkohol se nesnese s mými léky? Díky, nechci.“
Pomalu jsem se zvedala k odchodu, celé mě to najednou zmáhalo, alkohol v krvi ostatních pomalu stoupal, padlo pár neomalených narážek a ten, na kterém mi pořád záleželo, vypadal očarovaný a neskonale cizí. Protlačila jsem se k výčepu, dohadovala se s obsluhou ohledně placení, prostě ty peníze nechtěli, ale já odmítala být cokoliv dlužná, takže ony dvě stovky přistály servírce. Venku před hospodou se mi do tváře zakousl mráz, nejspíš mizera čekal na moje horké slzy. Opřená o zídku blízkého domu jsem brečela na měsíc, zatínala pěsti téměř do zranění dlaní a tak nějak celkově předváděla emo představení. Můj průvodce se neráčil zatím hledat moji maličkost, tak mi přišla vhod rozsvícená pouliční lampa, něco ke čtení se v kabelce vyskytovalo.
„Řekni, proč jsi tak ostentativně odešla dřív, než já?“ otázal se Loki s tiše s jasnou nevolí v hlase.
„Chtěl jste, abych se vyvarovala výstředního chování a já si v jednu chvíli nebyla jistá, zda se jej v rozrušení nedopustím, připadalo mi tedy lepší se vzdálit.“
„Dala jsi jasně najevo, že odcházíš sama. Ani jsi o mne nezavadila pohledem, takhle se milenky v midgardu nechovají,“ zasyčel a jinovatka obrostla celou lampu.
Jindy bych ustoupila, nepokoušela se vyhrát hádku, stejně mi to vůbec nejde, protože mě stejně každý převálcuje a já nechci být raněná ještě víc z cizích slov, ale on by mi stejně nejspíš ublížil, sílící mráz z jeho postavy o tom jasně říkal.
„Pokud by v té společnosti byl někdo hodný označení můj milý, dávno by si všimnul, že část lidí je opilá, mají na mě nepříjemné poznámky a hlavně by tam neměl oblbnutého člověka, kterého jsem měla ráda a pořád se nevyrovnávám s tím, že jsem zmotala dost věcí a tak ho ztratila. A hlavně by mi pořád nedával okatě najevo, jaká jsem nicka, že mě může každou chvíli jen tak pro nic za nic ztrestat. Abys věděl, už jsem pár čarodějů potkala a oni se takhle pohrdavě nechovali, viděli ve mně knihovníka, někoho kdo ví a já jim pomohla, bez toho, že vyhrožovali mým přátelům a takhle mě týrali. Stačilo by poprosit, abych ti tu zatracenou švédskou knihu našla, jenže to by bylo asi pod úroveň boha, jen říct. Je mi ukradený, co se dělo NY, jestli ti brácha bral hračky, ale nemůžu se dívat, jak mě srážíš na zem a ještě se zlobíš, že v tom odmítám spolupracovat.“
Zatmělo se mi před očima, ucítila jsem jeho chladné ruce na svých a zoufale se pokoušela vymanit se z drtícího sevření jeho paží. Nevím, co se dělo pak, probrala jsem se doma v obýváku na pohovce, bez omrzlin. Na stole byl krátký vzkaz psaný poněkud archaickým písmen: Švédskou knihu dones do sedmého patra do druhé soukromé studovny, tím budou veškeré tvé závazky splněny.
—
Ze všeho nejdřív jsem si uvařila meduňkový čaj na uklidnění. Bylinka zabrala spolehlivě, protože mi pak nepřišel ani moc znepokojující ten zmizelý půl den. Na cestu do Moravské zemské knihovny jsem se vybavila Cejpkem, amuletem ze šalvěje a pocitem, že tady někdo přijde k úrazu a já to nebudu.
Nalézt knihu s pro mě nevyslovitelným titulem se ukázalo kouzelně snadným, vždyť čekala v kanceláři mezinárodní mezi knihovní výpůjční služby, malá ošoupaná knížečka v kožených deskách a k ní paklík formulářů k podpisu, aby bylo vše oficiálně vyřízeno.
Klid okolo celé operace mě ujišťoval, že várka průserů čeká hned za rohem. A taky čekala. Kniha dosedla na studijní místo, dveře se samy zavřely, Morťák se vyloupl ze vzduchu vedle mě, Loki ve studovně vyjekl a Cejpek vydal příkaz zase do studovny vejít. Bylo to dost těsné, severský bůh se ztrácel před očima, kniha z něj s chutí vysávala magii a rostla do podoby půlmetrového grimoáru. Útlá modrá kniha pana profesora Cejpka dosedla na grimoár s razancí policejní zásahové jednotky, šalvějový amulet to spálilo na prach a až moje facka přerušila vysávání magie. Temný půl elf se napřahoval k smrtící ráně, aby Lokiho dorazil.
„Ne,“ to můj hlas zarazil smrtící ránu.
Mortifer se mi podíval do očí a snad viděl, proč jsem ho měla nechat dokončit jeho práci, možná tam našel, že rána tesákem by seveřana stejně nezabila, snad se i mihla myšlenka na matku bojící se o život syna.
„Mellisa žije ve starostech o tebe. Říkala, že stačí napsat a cizí bojovníci ho odvezou tam, kde na tebe nedosáhne.“
„Jeho odvezou, o mě získají zprávu, co jsem zač a jednou si vzpomenou na moji špetku daru. Zranil se mou vinou, bez mých vědomostí by se ke knize nedostal.“
„Jestli ti ještě něco provede, dotáhnu ho k nám a to teda nerozchodí,“ zavrčel Morti a pomohl mi s bezvědomým bohem, protože sama bych ho domů prostě nedostala, i když jsem byla ochotná se o to pokusit.
—
Severského boha jsem měla nenápadně zastlaného v posteli, ve skříni kupu jeho zbroje, v hlavě řádný nepořádek a ve vlastním pokoji nepřirozenou zimu. Mno, takhle neškodný by se dal zahřívat různými možnostmi, ale nakonec jsem vyhrabala všemožné nahřívací pohankové polštářky a velice opatrně jej jimi obložila, lidské teplo z mojí strany by nejspíš skončilo nějakou inzultací. Zahřívání nejspíš zabralo, protože večer se probral, nechal se dovést do koupelny, kde se ani neutopil a zase odpadl.
Ten neřád mi v pokoji vadil! Stačily jen dva dny, aby se jako nejhorší ukázala ta jeho bezmocnost, vedle které se má osoba jevila skoro svatá, nehledě na moji vzrůstající sexuální frustraci. Místo ponižujících oťapkávacích pokusů se řešením stala kniha Sladká jako krev od mojí oblíbené autorky, kde upíři takové otravnosti rozhodně nemuseli řešit.
„Je mi zima,“ vydechl a naše pohledy se střetly.
Ve tváři se mi zračilo napětí, zřejmě se velice pomalu se orientovával ohledně místa, kde se nachází. Ucouvl před mou rukou beroucí polštářek k opětovnému zahřátí. Vypadal neuvěřitelně oslabeně, a jelikož každý můj pohyb vyvolával jeho třas, i vnitřní pocity tomu nejspíš odpovídaly.
„Tady je čaj ze zázvoru. Bude vám po něm tepleji,“ přistrčila jsem mu do ruky hrnek.
Pil zvolna, opatrně polykal moji zahřívací medicínu. Na nic se dál nezeptal. Mému rozpoložení to taktéž vyhovovalo.
Večer jsem se rozhodla ujasnit situaci a taky důrazně vysvětlit, že jemu teda ohřívadlo do postele dělat nebudu, ale otlačená záda ze spaní na karimatce a jeho snaha zabalit se do deky, abych se vedle něj vešla, moje předsevzetí zlomili.
„Všechno v pořádku? Jako naštvaná pořád jsem, ale vražedné to není, na to prostě nemám žaludek.“
„Tvé vyjádření hněvů vůči mé osobě je nanejvýš podivné.“
„Hmm, zítra jdu hledat toho vašeho bratra, nemám v plánu si doma chovat boha s poškozeným mozkem.“
„Mé myšlení je jasné, to ty se chováš… poškozeně.“
„Eh? Moje nadání dokáže zachraňovat cizí bytosti, ochraňovat slabé a další takové užitečné věci, drahý asgarďane.“
Loki se zarazil, přišlo mi, že až teď si uvědomil, co jsem zač a nejspíš si něco takového nepředstavoval. Stáhl se ještě víc na svoji stranu postele čelem ke stěně, takže jsme byli zády k sobě. Vyhovovalo mi to.
Ráno jsem se probudila s obličejem v jeho úžasných vlasech. Hmm, ramena nejsou dle mých představ, ale okusovat krk můžu i tak. Sakra, jak se pod tu jeho tuniku leze? A proč mám na sobě ten svetr, když přes něj nic necítím? Svetr putoval dolů z postele. Zapínání tuniky povolilo. Jaj, on fakt pořád studí, ale teda vytahovat ruce nebudu, když dalo takovou práci je tam dostat. Jen na chviličku zavřu oči, takový sen si ráda dosním.
Moje ruce na jeho bedrech? Vždyť při usínání se leželo zády na záda. To se určitě dá nějak vysvětlit. Opravuji, vysvětlit se dá, že mu funím na krk, rozvázaná tunika poukazuje na promyšlenou akci, to už neukecám. Hlavně, že jsem v té hospodě Morťákovi tvrdila něco o nedostupnosti mojí postele. Možná ještě spí, ne, takového štěstí se mi nedostane, spíš předstírá spánek a čeká, kdy se probere moje maličkost a provede další nepředloženost. Fajn, potřebuju něčím probrat, on něčím zahřát, takže konvička cejlonského čaje a odvar ze zázvoru.
O patnáct minut později jsem popíjela silný černý čaj z mé oblíbené zelené misky, na stolku u postele naproti mně stály dvě konvičky, skleněná se silně oslazeným zázvorákem a ještěrková s cejlonem, dále jedna čajová miska s květy, co dávám návštěvám a nemám k ní takový silný citový vztah.
„Má nějaký specifický význam silná sladkost mého nápoje?“ zeptal se a pokusil se mi zadívat do očí. Marně. Můj pohled se držel konvičky s ještěrkou.
„Nemá, nejspíš jsem to omylem přesladila, moje kamarádky raději sladší pití, a pokud nepřipravuju nápoje pro sebe, dávám automaticky víc medu.“
„V tom případě bych ocenil, aby další konvice byla podle tvojí chuti, pokud to bude možné.“
Opatrně položil misku na stolek a zachumlal se opět do dek. Ne, tohle fakt nechápu – právě mě mile požádal o míň medu do čaje, nepadla žádná dvojsmyslná poznámka ohledně probuzení, nestěžuje si na ubytování a takhle v posteli vypadá naprosto k sežrání.
Nalít čaj do obou misek v mém případě znamenalo automatickou reakci, pokud to tak vezmu, piju ráda s někým s dalším, nechávám se unášet křehkou vůní do dálav plantáží a jen tak fantazíruju. Hutný, v tuhle chvíli už poněkud svíravý čaj mě konečně probral, kývla jsem na rozloučenou a vydala se za svými povinnostmi.
Ranní zdržení patřičně protáhlo celý den, takže jsem se k domu dostala skoro až v osm večer. U dveří čekal Morti, nejspíš se nutně potřeboval ujistit, že se u mne neděje nic zlého, každopádně pomohl s věcmi až do bytu a získal tím můj nehynoucí vděk.
„Po okolí se potulovalo pár divných existencí, nějací ti američtí agenti, nejspíš ti, o kterých mluvila Mellisa. Nevypadali zrovna mile, tak jsem je seznámil s místní kanalizační sítí, pak teda nevypadali vůbec mile, ani moc zdravě. Dalších pár mělo drobnější neshody s místním zvířectvem,“ referoval Morti.
„Do háje,“ ulevila jsem si.
Temný půl elf se usmál, nabídl mi buchtu, další se sám cpal a vypadal kupodivu dost spokojeně. V kuchyni vyskládal nákup, překontroloval zachumlaného Lokiho a nakonec mě lehce políbil na tvář. Teprve později jsem si uvědomila, že na to musel mít seveřan z mého pokoje parádní výhled a nemohla to být náhoda.
„Pohádku o červené karkulce určitě znáš. A Mellisa díky ní dostala úžasný nápad, jak od tebe ty agenty dostat. Strávil jsem tam dneska celé odpoledne jako jeden její kamarád, to maskovací kouzlo se Starci opravdu povedlo, a krom svačiny jsme zvládli i plán. Původně to měla být záměna tvého pacienta za její babičku, ale to jsem zatrhl, protože to by mohlo skončit pár sebevraždami agentů, nehledě na problémy s její dopravou. Takže v posteli bude čekat Eliška. Podle Starcovy věštby sem dorazí asi v jednu odpoledne, takže času dost,“ nadšeně mi vylíčil plán a zase zmizel ven.
Notně uzívaná jsem v kuchyni připravovala odvar ze zázvoru, takřka neoslazený, ostatně myšlenky na ráno mě vesele otravovaly celý den. Do toho psaní textovek kamarádkám ohledně času, kdy se sejdeme v čajovně, protože tahat se s přichcíplým bohem někde po městě nepřipadalo absolutně v úvahu a v dotyčném podniku moje banda už dávno nevyvolávala ani nazdvižené obočí.
V knihovně se nějakým záhadným způsobem přehodily knihy Všechny čaje Číně a Příběh čaje, jedno hmátnutí a tituly opět obývaly svá původní místa. Loki dostal hrnek přímo do ruky a já zapadla spát ve variaci na téma holčičí pyžamová párty – medvídkové pyžamko a růžové chlupaté ponožky, takže moje přitažlivost se pohybovala v ohavně záporných hodnotách. Na ruce jsem ucítila elektrizující zašimrání jeho provlhlých vlasů, když dával hrnek na stůl vedle postele. Fajn, jakým směrem by se obrátila situace v jiném spacím úboru, například v teplé, dlouhé noční košili bez ponožek případně v čemkoliv jiném bez kousků oblečení na chodidlech? Už jen při takové myšlence se mi srdce rozbušilo nadmíru silně, ale v pokoji nebyla taková teplota, aby moje dolní končetiny umožňovali pohodlnou existenci bez vrstvy navíc a tím veškeré představy skončily.
Probuzení způsobené tím, že Loki prohrabuje mé vlasy, mi nepřipadalo zase tak udivující. Ležérně se opíral o levou ruku, pravou cuchal moji rozčepýřenou hřívu a neuvěřitelně sexy se usmíval.
„Pokud bys měla zájem o satisfakci spočívající v mém uvěznění, stačí odejít. Má moc se ještě neobnovila v plné míře…“
„Pořád trvám na svém původním stanovisku.“
„Očekáváš vděk?“
„Ne, úplně by stačilo slušné chování ke knihovníkům a pro dnešek k i čajmenům.“ Prohodila jsem při přehrabování se skříní.
„K čajmenům?“
„Obsluha čajovny, dneska má být dost větrno a není to na courání se po městě, takže kamarádka zamluvila pár stolků v čajovně.“
„A z jakého důvodu si myslíš, že mne na takovém místě agenti nenaleznou?“
„Přirozeně vyšší magické pole daných prostor a taky dostatečné příšeří. Ostatně, nebude problém se o někoho opřít a odpočívat.“
Kývl na souhlas. Pomalu si oblékal části své zbroje, soustředil se na zapínání přezek, u pár kousků váhal, než je zase zahrabal mezi moje ostatní věci do skříně. Žádná nahá kůže, tak proč mi to připadalo přitažlivější víc, než kdyby se svlíkal?
„Tentokrát bez oblíbené čelenky?“ neodolal si rýpnout.
„Ale se zakrytými zády.“
„Žádná zvířátka?“
„Mám ponožky s ovečkami, jestli jste si nevšiml.“
„Jen ponožky?“ provokoval dál a pohledem mi propaloval tričko, dokud jsem nezrudla a nezavelela k odchodu. Venku ho naštěstí přešlo, jinak bych nejspíš zapištěla a vyklidila pozice.
V čajovně, známé jako Slon, se mi celá situace málem rozležela v hlavě, ale možnost trochu se pomstít za ten pozdní odchod z hospody představovala příliš velké lákadlo a přízemně řečeno, chuť na čaj tvořila také slušnou část motivace. Loki se nechal usadit u stěny na rozlehlém pódiu, kamarádky se postupně trousily, a dle jeho znepokojeného výrazu, neopomenuly moji prosbu ohledně oblečení s netypickými vzory. Kývla jsem na Veve, ať zatím hlídá zatím, co já si budu u pultu vybírat čaj podle vůně. Vyhrála to medově nasládlá gruzie ramiz.
Severský bůh živě debatoval s čajmenem ohledně nějakého pečenějšího oolongu, nakonec se shodli na taiwanském Bai Hao. Potměšile se usmál, nechal Siu, ať si k němu přisedne a velice korektně se o ni opřel, což asi původně nemínil, ale Veve ho sjela takovým pohledem, že urychleně couvl. Sia se na sestru zamračila a z trucu se na něm začala rozvalovat ona. S uspokojením jsem sledovala rozjíždějící se zábavu, protože to vypadalo na doslovné unudlání. Dalších pár hodin zabralo hraní deskových her, kdy se celá čajovna otřásala smíchem. Někdy v půlce hry nás navštívil nejspíš agent nebo velice zmatený civilista, který byl zahnán několika dvojsmysly a velice, velice necudným smíchem.
S nečekanou něhou vložil do mé dlaně naplněnou čajovou misku, jeho pohled odchytil ten můj, nepatrně se usmál a využil mého úžasu k polibku na rty. Já jsem ztuhla. Veve se zarazila uprostřed pití. Sia nadšeně vzdychla. Kate povytáhla obočí. Makiki před sebe přetáhla ochrannou hradbu vlasů. Alex se zazubila. A ten bídák toho využil k dalšímu polibku!
„Můžeš to brát jako moji snahu o slušné chování ke knihovníkům. O to jsi mne přece žádala, ne?“
„Humpf.“
„Nebo jsem měl pro tvé potěšení políbit nějakého mladíka? Tvé přítelkyně se několikrát v takovém smyslu vyjádřily, jen si nejsem jist, jestli se hovor nenesl v silně akademické rovině.“
Sia vypadala, že co nevidět dostane noseblood.
„Uh. Ne. Uh. Teda ano, v akademické rovině.“
Makiki složil záchvat smíchu.
„Mimochodem, ten králíček pod tričkem vypadá opravdu pěkně,“ zašeptal a úplně mě tím dorazil. Dál klidně popíjel oolong, tentokrát po mém boku, Sia dostala na hraní nějakou část zbroje. Vypadal hodně zamyšleně, levou ruku zatínal v nezvyklém gestu, nepatrně tím vířil lokální magické pole. Zkoumavě si prohlížel moje kamarádky, ale ne ve stylu hodnocení fyzického vzhledu, spíš posuzoval vyzařování nebo tak něco, slovo aura bych opravdu nerada použila, i když by to nejspíše vystihovalo.
Nepříjemné ticho odplavila nevtíravá hudební kulisa. V tenhle čas a po těch pár konvičkách už by jindy panovala uvolněná, možná trochu ztřeštěná nálada, moje maličkost by nějaké dobrovolnici cuchala vlasy, vytahovaly by se historky z hlubin sítě sítí. Místo toho tu strašila jediná myšlenka. Co tady vlastně Loki dělá? Hledání artefaktu, to dávalo smysl. Pokusy oblbnout bandu studentů technických oborů? Proč ne, dost kvalifikovaná pracovní síla se hodí. Ale co dělá v čajovně? Opravdu nevypadal už tak slabý, mohl vypadnout pryč, zkusit sejmnout Mortyho, lidem okolo změnit paměť. Moje schopnosti možná překryjí jeho, ale armádu z cizích světů rozhodně ne. Cokoliv s tělesným povyražením by dávno dostal, v té hospodě se na něj lepily dvě intelektuálky a jedna měla rozhodně větší prsa než já, popravdě stačilo by mu projít se okolo libovolné školy a vybírat si. Odmítala jsem věřit, že by ten polibek a moje předchozí dorážení značily cokoliv víc než jeho pobavení a moji dlouhodobou frustraci. Bolelo to. A nevyžádaná bolest jen dolehla k těm dalším. Zkusil mě pohladit po líci, naštěstí Veve jeho ruku nekompromisně odtáhla dřív, než se stačil dotknout obličeje. Sia by tu facku na božskou tvář asi fakt nevydýchala. Zapípání textovky od Mell značilo čistý vzduch, takže se společnost postupně rozcházela.
„Tvé přítelkyně jsou rozhodně okouzlující společnost,“ pronesl Loki někde na půli cesty domů. Kráčel zvolna po mém boku, krotký, tichý a podivným způsobem uklidňující.
Kopec pod nohama ubýval krok za krokem, myšlenky opět vířili okolo bolesti ze stálého pocitu nepochopení. Jeho hlas se mihl někde okolo chvilek porozumění v dávném přátelství s někým, o kom mi není známo darmo let, kde pobývá. Jo, vím o sobě, že pokud dotyčný neprovede něco opravdu, ale opravdu šíleného nebo pokud nezaútočí na můj svět v tom nejniternějším smyslu slova, má pořád dveře otevřené, pokud by potřeboval pomoct. Tohle by asgarďan nepochopil ani náhodou a pokud by z toho něco vzal, tak by se jen pokusil využít mé domnělé poddajnosti. V jeho případě čekala ve skladu jedna opravdu ošklivá kniha o materialismu, která by ho velice ráda přesvědčila o jeho vlastní neexistenci. Tolik k mé údajné neškodnosti.
Noční ticho ukončil podivně kovově znějící zvuk. Vzduchem se mihla síť, připlácla mě na Lokiho a zvedala nás kamsi nahoru. Zavřít oči, nádech, výdech, abych nezačala panikařit a ječet z představy výšky, způsobu dopravy a hlavně z té jeho blízkosti. Jo, nějakých deset metrů nad zemí, na cestě neznámo kam a já šílím z blízkosti severského boha, který se už mi na tělo dávno dostal.
„Pokud ti nevadí pohled na místo připomínající nákladový prostor letadla, můžeš otevřít oči.“
Opravdu, potemnělý prostor osvětlovala variace na nouzové osvětlení, jako z nějakého filmu, vlevo od nás leželo pár beden zpola překrytých plachtou. Naviják s naší sítí se zastavil přesně ve výšce podlahy, ale stejně to příliš pohodlí neskýtalo.
„Nešlo by něco udělat s tou sítí?“ navrhla jsem.
„Pokud narážíš na fakt, proč jsem ji ještě neodstranil, věz, že dbám na tvé bezpečí. Stačí menší změna směru pohybu plavidla, aby se nedalo udržet na nohou, takže je lepší nebýt v dosahu stěn,“ opáčil Loki.
„Za okamžik dorazí posádka tohoto stroje, pro porozumění jejich jazyku bude nutné na tebe seslat kouzlo.“
Na nějaké souhlasné či nesouhlasné gesto nezbyl čas, protože v našem zorném poli se objevila naštvaná, na krátko ostříhaná blondýnka, za kterou se plížilo několik dalších lidí. Pohlédla na síť, pak na podlahu a protočila oči.
„Visí v síti, takže je všechno v pořádku. Nemusela jsi tak vyšilovat, Tove.“
„Dva metry od ochranného kruhu, Eriku. Veškeré plánování totálně vyhořelo a to nepočítám ty tři unesené holky v kabině.“
„To sem laskavě netahej, postupoval jsem podle tvých instrukcí a tam jasně stálo něco o změnách podoby, nemůžu za sníženou viditelnost, kvůli které se to povedlo až na čtvrtých pokus.“
„Máš ráda horké prameny?“ zašeptal asgarďan najednou a pokračoval polibkem do vlasů.
„Přestaň se lísat, nahou mě uvidíš leda ve snu.“
„To má být výzva?“ nahodil, ale nepokoušel se mě dál hladit a pobaveně sledoval počínající hádku našich únosců.
Tove konečně přestala věnovat pozornost svým kolegům a zaměřila ji na Lokiho. Hmátla po něčem na zdi, síť se nečekaně otevřela, což způsobilo takřka můj pád, ale seveřan tomu zabránil.
„Vypadá to, že budu muset vyjednávat z daleko horší pozice, než jsem plánovala, ale pořád máme co nabídnout i někomu mocnému, jako vy Loki,“ přednesla blondýnka.
„Vaše pozice neskýtá žádné prostory pro vyjednávání, ani pro moji vstřícnost, slečno,“ sdělil jí dost odměřeným tónem.
„Nerada ruším vaši skvělou debatu, ale nutně si potřebuju odskočit, takže kdo mě nasměruje k záchodům?“ zeptala jsem se naléhavě. Jako vyrušení to zabralo úžasně a donutilo to celou skupinku k přesunu do části určené pro pasažéry.
Nahoře se ukázala pravdivá moje domněnka, že tam budou Kate, Makiki a Alex. Záchody vlastnilo tohle vzdušné plavidlo opravdu moc pěkný, rozhodně tohle nebyla žádná turistická třída. Holky seděly v lákavě vypadajících sedačkách a koukaly na film, takže nechat to na mé vůli, zapadnu a asi tam u toho vesele usnu, ale Lokiho ruka na mém zápěstí naznačoval něco úplně jiného. No, možná by mu ten kruh dole nic neprovedl, jenže teď sám jasně viděl, že mu moje ochranitelská schopnost ušetří nějaké ty nepříjemnosti. Nic z toho ovšem nevysvětlovalo moji rostoucí touhu po nějakém jasně majetnickém gestu, snad jen ta dlouhovlasá zrzka, co s nás nespouštěla oči, ale tu bych spíš tipovala na ochranku.
„Předpokládám, že víš, kam to letí?“ zašeptala jsem a zakryla to řádným zívnutím.
„Zajisté, na Island, zaslechl jsem něco o problémech magickou podstatou ostrova,“ tiše odpověděl.
Zrzka nás dovedla do zasedačky, kde k mé potěše zabral asgarďan pohovku a moji maličkost přitáhl jako živý talisman k sobě. I v takové lehce pokroucené pozici se dalo usnout a to poměrně tvrdě, únava si zřejmě vybrala svoji daň.
—
Island, jedno z posledních útočišť skřítků, trollů, víl a další drobné havěti; domov statečných a houževnatých lidí s milou povahou. Místo, kde příroda ukazuje svou laskavou hojnost i smrtelně nebezpečnou tvář takřka v jediný okamžik. A v místech boje ledu s ohněm, ohně s ledem vyvěrá magie, ona životní energie islandských ne-lidí. Na severu se ze zemské kůry prodralo na povrch to, co mělo zůstat na věky pohřbené v lávových polích a islandská magie s úlekem couvla ze svých doupat. Ono couvnutí zaznamenala skupina mladých výzkumníků a rozhodla jednat, aby předešla zničení místní nadpřirozené fauny. Rozhodila sítě, aby se spojila s dalšími odborníky. Dokud se k týmu nepřipojila, Tove, finská programátorka a informační specialistka s kontakty takřka po celém světě, hlavním cíl představoval kontakt s Jane, potažmo Thorem. Programátorka vyhodnotila jako příhodnější pokus navázat kontakt s oslabeným Lokim, a přes Erikovy protesty k tomu přesvědčila ostatní členy týmu. Otázka zněla, zda dotyčný bude ochotný za těchto okolností spolupracovat či pochopí a uklidní situaci na ostrově, a co bude s jeho nedobrovolnými průvodkyněmi. Teď na domácí půdě Erik váhal, jestli by pomoc od jisté americké agentury nepředstavovala menší potíže, než Finka s nevyjasněnou motivací.
—
Díky výmluvnosti Kate Islanďané přistoupili na menší poznávací výlet po okolí jejich základny výměnou za naše mlčení o tomhle malém nedorozumění. Na základně si nás vzala do parády Alke, Erikova starší sestra. Naštěstí náhradního oblečení v různých velikost bylo dost pro všechny, takže procházce nic nebránilo. Ostrý, čistý vzduch při prvních nádeších až pálil, ale při koulovačce vyvolané nejspíš Alex, to kupodivu vůbec nevadilo. Všechny lítostivé myšlenky vyhnal mráz a blbnutí na sněhu, proto se nesla zpáteční cesta v rozjařeném duchu.
—
„Taková hloupost, naprosto nesmyslný plán,“ vrčela programátorka.
„Naprostou hloupostí bych nazval ten pokus se sítí, slečno. Dokážu provést celou armádu daleko horším terénem protivníkovi do zad, takže doprovodit bezpečně čtveřici dívek na jedno určité místo považuji za absolutně nenáročné. Jste jen naštvaná, protože do té skupiny nepatříte, slečno,“ sdělil stroze Loki.
„Sexisto misogynský,“ zanadávala Tove na odchodu.
Na tohle jen pozdvihl obočí, v té chvíli už patřila k vyřízeným položkám, a pokračoval ve zkoumání map před sebou. V téhle zamyšlené pozici, kdy světlo dopadalo z levé strany, se dostala do popředí jakási křehkost asgarďanovy tváře, něco co asociovalo ruský výraz chandra.
Po hodině a něco odpočinku k naší čtveřici dorazil zamračený Erik. „Původní plán nezatahovat vás jako civilisty do našich potíží s magií ostrova, bouchnul,“ rozčiloval se. „Loki se asi zbláznil, protože prohlašuje, že jako zástupci všech čtyř živlů musíte jít s ním, jinak se na to místo on sám nedostane,“ pokračoval ve svém monologu. „Jak ty zástupce živlů bere, nevím. On sám se mi to neobtěžoval vysvětlit, nejspíš proto, že bych se pokusil mu doporučit někoho z mého týmu.“ Erik už se ani nepokoušel tvářit, že věří v duševní příčetnost někoho ze zúčastněných. „Prý jediné, co můžu udělat je vás řádně vystrojit do větrného počasí, tak si laskavě nezapomeňte vzít teplé prádlo, noci jsou chladné,“ dodal se sarkastickým úšklebkem.
Mě osobně chůze připadala jako dobrý nápad, rozhodně lepší než rozbouřené vnímání po teleportaci, tedy v mém případě, nevím, jak by to snášely holky.
„Hm, a to nemohl říct, že nás tam prostě nějak přenese? By tím nejspíš Erika uklidnil,“ pronesla polohlasně Kate.
„No, protože bych pak vyváděla já,“ ozvala jsem se velice tiše.
„Proč?“ Makiki na mě vrhla nadmíru skeptický pohled.
„Bylo mi z toho strašně zle,“ prohlásím. Tohle zaslechne konečně i Alex. Zaraženě se na nás podívá. Nejdřív zazní můj smích a nakonec se hihňáme všechny čtyři a takhle prosím pěkně jdeme ven do neznáma za nevyzpytatelným Lokim. Chudák Erik, bude z nás mít pěkně dlouho trauma.
Krajinu zahalila noc, na nebi zazářila záplava hvězd, jejichž světlo umožňovalo docela pohodovou chůzi nijak rychlým tempem. Asgarďan nás vedl s mě neznámou starostlivostí, náznaky překážek obcházel, i drobné zaškobrtnutí mu stálo za ujišťující pohled. Když přišel Erikem zmiňovaný vítr, zastavil, aby nějakým kouzlem z natažené dlaně prohřál nejdřív každou prokřehlou tvář a pak i ruce.
Moje rozumnější část hledat náznaky problémů. Ale jak se mám dívat po nebezpečí, když vidím dost pěkného chlapa v lehké zbroji, vlasy mu cuchá lehký vítr se sněhem, on se občas otočí a do mé tváře se pak žene červeň?
Skalisko po naší levé straně ožilo, či spíš spící troll maskovaný jako skála započal s výhružným vrčením a potřásáním kyjem. I přestože na trolla Makiki vrhla velice ošklivý pohled, ten vrčel stále dál.
„Necháš toho?! Ještě krok a odskáčeš si to takovým způsobem, že z tebe nezbyde ani mastný flek!“ rozohnila se.
„Na večeři je moc malý, ale při cestě zpět by bodla svačinka…“ nahodila vesele Kate.
„Máš pravdu, nebudeme plýtvat jídlem, vypadá jedle.“
Tohle trolla zaskočilo. Těkal očima z jedné na druhou a viditelně uvažoval, co jsme zač, když se nebojíme a uvažujeme nad jeho konzumací. Jeho obavy zvítězily a on opět předstíral skálu.
Dle Lokiho rychlejšího tempa výstup znamenal zdržení, ale žádný další tvor si nedovolil narušit následující putování. Ticho, klid, dokonce vítr přestal a najednou jdeme jeskyní. Žádný dojem přechodu, ani nic vzdáleně podobného kouzlu. A ten mizerný artefakt to udělal úplně stejně, pomalu se vyloupl z šedi.
„Copak? Čekala jsi, že tady bude kvůli nám ohňostroj?“ reagoval severský bůh na můj značně rozladěný výraz.
„Ne. Je mi zima a bolí mě nožičky,“ zavrčela jsem, ačkoliv se mi opravdu nelíbila současná absence zajímavých efektů, které nejspíš otálely s průsery v okolním šeru.
Artefakt vzhledem připomínal žulový kvádr metrové délky a půlmetrové šíře. Pokud přiznáme předmětu možnost výrazu, tak tenhle se tvářil tajemně, ukazoval svoji neobyčejnost a pomalu ujasňoval kontury. Díky černé lince pomalu vystupovaly obrysy knihy, runové znaky na obálce podkreslovalo červené světlo, ale stejně tak to mohl být meč, pohár nebo cokoliv jiného, nejspíš si vybíral tvar podle naladění okolí. Kamenné detaily poznenáhla přecházely v papír, dokud se s tichým plop neoddělil artefakt od schránky. Neklidný asgarďan po něm napřahoval ruku chráněnou rukavicí, leč svit mocných run jej odrazoval od zbrklého činu.
„Loki?“ narušila jsem jeho soustředění a přivedla pozornost všech na sebe.
„Ano?“ zavrčel.
„Nerada to připomínám, ale my zpátky samy netrefíme, pokud by se opakovala situace s předchozí knihou.“
„Máš obavy, že si s tímhle neporadím?“
„Ne. Jen se chci zeptat, jestli bych mohla nést ten artefakt s Makiki dokud nebude vidět základna.“
„Dobrá, vyhovím tvé žádosti,“ pravil. Natáhl ruku a neobyčejně něžně se pustil do dalšího kola zahřívání. Na tváři mu pohrával úsměv, co ke svému pobavení vymyslel, odhalil, když dokončil zahřívání Alex. Zase mě políbil!
„Taky bych měla dotaz. Nás čtyři jako zástupce živlů jste myslel jak?“ řekla zadumaně Kate.
„Jako bezpečnostní opatření. Erik nemá své lidi pod kontrolou. A dost řečí, musíme jít, pokud trváte na nesení artefaktu, cesta s ním bude dost únavná a vy mi tu skoro usínáte.“
O nějakou tu hodinu později se ukázalo slovo únavná hodně slabým přirovnáním, dřívější pohodlný terén vystřídala značně stoupající stezka, podél které popocházely mě neznámé islandské bytosti značně nepříjemného vzezření. Po pár ukázkách Lokiho magie si ovšem na nic víc než ošklivé pohledy netroufaly.
„Potřebujete osvěžení a odpočinek, na to jsou termální prameny ideální. Budete pak schopné dojít na základnu po svých, za něco takového ta časová ztráta stojí,“ oznámil a důkladně prozkoumal onu soustavu jezírek s horkou vodou.
Osobně mi to zrovna jako super nápad nepřipadalo, jenže holky mě prostě přehlasovaly a do vody dotáhly. Předtím ovšem proběhlo důrazné vyhrožování Lokimu, že pokud se na nás zkusí dívat, pozná pár velice zákeřných úderů, nejlíp do zubů. Za jiných okolností – mít na sobě plavky a nemít asgarďana v zádech – neváhám a užívám si, ale takhle jsem byla první na břehu.
„Copak, že už jsi venku? Moc horká voda?“ zašeptal s pohledem upřeným do krajiny. Opravdu dává pozor, aby se nám něco nepřihodilo?
„Akorát teplá, jen chybí pár civilizačních vymožeností,“ zavrčela jsem.
„Ale no tak, však jsi sama říkala, že tě nahou uvidím leda ve snu a pokud by tohle byl sen, rozhodně by se děly zajímavější věci.“
„Uh.“ Nesnáším, když si chlap pamatuje přesné znění mého výroku, jen aby ho pak použil proti mně.
„Když se červenáš, jsi opravdu sladká.“
„Můžeš se jít bodnout.“
„Jako rozzlobená vypadáš obzvláště roztomile. Už mi jen chybí tvůj vzrušený výraz a mám kompletní sbírku.“
Za tu poslední větu si vysloužil pokus o kopnutí, ale nějak mi to nevyšlo a slítla jsem mu do náruče. Jednou rukou mě přidržel a tou druhou vyslal modravé kouzlo na nějakého otravného skřítka, co se motal okolo oblečení na břehu. Pak mi stáhl čepici z čela a s nesmírnou chutí cuchal vlasy pod ní.
S důrazným šťouchnutím do žeber jsem se mu vymanila, počkala, až se holky oblíknou, utřou se do náhradních triček a konečně vyrazíme. Základna se zjevila tak o dvě hodiny později. Kupodivu před ní nestepoval Thor. Erik s Alke nejdřív zkontrolovali, jestli jsme neprochladly nebo tak něco a pak umístili artefakt do bedny zabezpečené pomalu k uchovávání jaderného odpadu. Mým směrem padlo pár otázek od Islanďanů, což jsem nechala bez reakce a zapadla do první volné postele s myšlenkou, že pokud se mi bude jistá osoba cpát do snu, nechám ji pacifikovat Morťákem.
—
Probuzení přišlo brzo, nevhod a rozhodně v té nejhorší fázi spánku, takže výsledný vzhled čerstvě vykopané mrtvoly tomu jen odpovídal. Dokud mě někdo neusadil do sedačky v letadle, moje mysl odmítala cokoliv vnímat, i když komentář programátorky se tam dostal, nejspíš pro jeho značnou nelichotivost.
Za slabou hodinku letu se mi podařilo částečně dospat. Sedadlo vedle mne, kde předtím seděl asgarďan bylo prázdné, blonďatá Finka taktéž mimo dohled. Mé logické já odmítalo jako motivaci následující akce žárlivost a jistou majetnickost, spíš se přiklánělo k ochranitelským snahám, i když polomrtvý v mém pokoji tolik neprudil, ale stejně jsem ho nemusela nutně vidět znova zraněného; nic jiného mě totiž v konotaci s Tove nenapadlo. Do zasedačky jsem vlítla jako namydlený blesk.
„Ona má větší prsa než já,“ okomentoval jsem zjevné přednosti polonahé blondýny.
„Uh.“ Loki nejspíš poprvé v životě netušil, jak reagovat.
„To na tebe letí akorát ty vyvinutější ženy?“
Severský bůh se vůčihledně snažil podat nějaké rozumné vysvětlení, i když tam stál plně oblečený do všech těch kousků plných přezek a složitého zapínání a já si pořád živě pamatovala, jak složitě se rozepínala pouze jeho spací tunika.
„Nikdo tě sem nezval, holčičko, tak přestaň otravovat a vypadni,“ prohlásila Finka s hlubokým znechucením.
„Hmm, jen si vezmu tuhle chodící hromadu problémů a nechám tě tu v klidu fantazírovat, takže se nenech rušit,“ opáčila jsem při odchodu.
Tak nevím, jestli větší úžas vzbudil oblečený Loki, nebo moje celkem mírumilovně vyhlížející maličkost, ale chudáci Islanďani prostě zírali, kdežto Makiki, Kate a Alex v klidu dál pojídaly obložené chleby. Asgarďan byl usazen zase zpátky do sedačky, já popadla chleba bez kopru a užívala si ten klid, protože ani jeden seveřan pořád nebyl schopen slova.
Prakticky založená Alke zobrazila mapu na hlavní obrazovku a zkoumala, kde by mohlo plavidlo přistát bez nějakých velkých potíží a nevyvolalo by nějaký přehnaný rozruch. Jenže Lokiho ledově chladný hlas prosadil přílet k AZ tower a následný magický přenos naší skupinky přímo do věže.
—
Dva týdny po událostech na Islandu. Jedna konkrétní knihovna nacházející se v Praze. Knihovnickou mafií vyklizená určitá studovna a v ní jistá osoba.
„Ty, ty mizero bídácká. Normálně jsem se o tebe bála a ono to zatím celé bylo divadýlko,“ zakřičela jsem na vzhledem třicátníka, ale věkem tak dvaadvacetiletého.
„Slečna neví, že se má ve studovně mluvit potichu?“ odpověděl s úsměvem.
Hlasité třísknutí anglicko-finským slovníkem vedle jeho rozečtené knihy jen dokreslilo můj hněv. Bolest i zlost probublávaly ve smrtící kombinaci, která naznačovala fyzickou inzultaci. Jenže uhodit jeho bych nedokázala a náš minulý vztah v tom žádnou roli nehrál, to byla jen moje neschopnost jasně projevit emoce z toho špatného spektra. No a taky jsem nějak tušila, že by mi to dovolil, což mě taky popuzovalo.
„Nepruď. Chci slyšet to tvoje logické a jasné vysvětlení, proč jsi na mě nasadil severského boha.“
„Co se ti nezdá?“
„Laskavě mi odpověz na otázku.“
„Ty máš svoje zdroje, já mám svoje zdroje. A pokud nejsi víc jak po půlroce schopná mít rande, tak jsem se postaral, aby se tě ujal někdo dostatečně šarmantní. Navíc tady dotyčný obtěžoval s počasím na popud jistých dětinských matfyzáků, tak jsem mu navrhl něco užitečnějšího na práci.“
„Fakt skvělý.“
„Dlouhý vlasy, parádní zboj, takových obrázků schraňuješ v počítači kupu, ne?“
„Možná se mi tenhle styl líbí, jenomže americké agenty za zadkem mám až po setkání s živým obrázkem.“
„Vážně?“
„Hele, jdi už se vážně bodnout. Patří ti můj obdiv za to, že jsi Lokiho k něčemu překecal, ale jestli jsi mě chtěl definitivně hodit přes palubu, stačil by mail.“
Než stačil něco dodat, popadla jsem slovník a odkráčela rychle pryč s pocitem, že den se může akorát zhoršit. Opravdu, venku jsem málem zapadla do kanálu bez poklopu, naštěstí mě Mortifer odtáhl do bezpečí. Nabídl mi rámě a procházku vyhýbající se místům plných lidí. Nakonec jsme se doloudali k nějakému parku poblíž školy.
Na jednom obrovském stromě viselo překvapení. Agent Clint Barton, hlásala jmenovka na krku. Krom jmenovky, nepočítaje provaz poutající jej ke větvím, měl na sobě ještě kapsáčové kalhoty a šátek v puse. Nic dalšího. Opravdu podívaná pro bohy.
„Je fakt dobrý, jeho by nejspíš pád do kanálu nerozhodil, ale podařilo se mi ho nakonec zneškodnit,“ vysvětlil temný půl elf po mém boku.
„Nevypadá špatně. Proč je na tom stromě?“
„Brzo se tu objeví banda pištících holek a nějakou dobu bude trvat, než ho pustí a než jim dokáže zdrhnout.“
„Bezva.“
Další chůze probíhala v zamyšleném tichu. Mortyho dlaň v mé dlani nic neslibovala, ani nevyčítala, jen udržovala správný směr. Nakonec mě dovedl do čajovny ve věži, objednal hodně sladkou dáta másalu a zapadl do hromady polštářů.
„Víš, co je na tom nejhorší? Ono to dává dokonalý smysl; Asgarďan získal dva artefakty, nad budovami ČVUT přestalo soustavně pršet a lidi na Islandu mají klid,“ povzdechla jsem si nakonec.
Něco tmavě zeleného se mihlo v okraji mého zorného pole a narazilo do nastaveného polštáře.
„Podle mých informací stačí jediné kouzlo, aby sem naklusal pan ředitel Lex.“ Morty vypustil tuhle větu ze rtů s nelíčeným zadostiučiněním.
„Nechci si stěžovat na tvou péči, ale to máš jako neplacené volno z komiksu?“
„Kdeže, vybírám si volno za přesčasy.“
Loki opřený o stěnu těkal pohledem z temného půl elfa na moji maličkost a zase zpátky. Úder polštářem ho nejspíš jen překvapil, takže úžas v něm musela budit tahle scéna.
„Máš mě za tolik slabého, abych jen plnil přání nějakého smrtelníka?“
„Něco tak trapného by vám nenavrhl. Jen nejspíš poukázal na jisté skutečnosti, které se vám mohly hodit.“
„Ano?“
„S tím, že jsem byla příjemný bonus pro pobavení, problém nemám, ale pokud váš zájem vězí v touze po obletování a podobně, stačí dojít před nějakou vzdělávací instituci plnou dívčího elementu a obdivovatelek najdete dostatek.“
„Předtím jsi nevypadala, že máš takhle nízké sebevědomí.“
„A vy jako takový otrava.“
Loki se zatvářil silně dotčeně. S teatrálním mávnutím pláštěm opustil místnost, aby se za nějakých dvacet minut vrátil s konvičkou čaje. Probodával Mortifera řádně vražednými pohledy.
„Chci tě požádat o pomoc. K úplnému využití knih, které jsem s tvou asistencí získal, potřebuju další prameny a pracovalo by se mi daleko lépe, kdybych je měl nějak nachystané.“
Loki způsobně seděl na polštářku, ve tváři klidný výraz, žádná štěněcí oddanost ani ohníčky šibalství v očích.
V jeho prospěch mluvily dvě věci: vážně jsem neměla dlouho rande a tenhle jeho současný přístup se mi dost zamlouval.
„Podívám se na to, a pokud to bude v mých možnostech, připravím relevantní dokumenty k další práci. Můžeme se domluvit na příští středu od tří hodin v Moravské zemské knihovně.“
„Zajisté. Pak se můžeme podívat na tvůj cit pro odplatu, pořád je očividně porouchaný.“
„Není. Prostě takhle nefunguju, nehledě na fakt, že pokud se někdo nechá dobrovolně praštit, nepřineslo by to odpovídající úlevu.“
Poposedl lehce mým směrem, ale Morti důrazně zavrčel. Asgarďana vyhodnotil jako podstatné bezpečnostní riziko už dávno a odmítal ho pustit do mé blízkosti.
„Pokud svého ochránce udržíš o kousek dál, mohl bych ti dát ochutnat tenhle oolong, je úžasný.“
„Hmm, Morti?“ zapředla jsem.
„Beze všeho. Jen ber v potaz, že někdo jeho jména je rodičem osminohého koně a něco takového by se dost těžko vysvětlovalo jistému hromovládci,“ odpověděl mi temný půl elf.
Loki po téhle narážce pobledl a zatnul levou ruku v pěst, nejspíš uvažoval nad fyzickou inzultací, ale nejspíš si to rozmyslel a začal se nadechovat ke kouzlení.
„Dost! S tebou by se mohl Lex bít na férovku, jenže mě si ohne přes koleno a seřeže mě za to, jak jsme pokazila studiu na VŠ.“
Seveřan nevěřícně zakroutil hlavou na mojí nebojovností. „Zkus prosím tě ten příští týden dorazit bez něj.“
Konec
—
Zdroje inspirace, místa odkud jsem si půjčila pár nápadů a poděkování
Za testování nápadů a připomínky denzilovi,
Kate, Alex, Makiki, Veve a Sie za odvahu nechat se zatáhnout do děje,
Janě za pomoc s textem a půjčením psa do příběhu,
Haadokovi za ujasnění několika drobných reálií,
Linis za celkovou podporu v psaní,
Nagadir za dávku motivace k přepisování a úpravám textu
těm všem děkuju.
Vypůjčila jsem si: postavu temného půl elfa Mortiefera z komiksu Svět bez jména od Lysandry,
Nápad na Lokiho zahřívací kouzlo a poněkud nemilou situaci agenta Clinta od Alice Nasweter,
Jistou dávku inspirace týkající se vztahů od Allassy,
Vzhledem k tomu, že jsem četla a zároveň psala, jistě se tam muselo vyskytnout něco od tamtoho lokiho.
