Bylo nádherné ráno, jako každé jiné a Sharess ještě vyspával ve své posteli. Ten den by ho žádná osoba nedostala z postele, alespoň tedy ne žádná, která by o tom mohla ještě podat svědectví v jednom kuse. To však neplatilo pro volání přírody. Ačkoliv se Sharovi dlouho dařilo úspěšně odolávat , nakonec to vzdal a na záchod došel. Po vykonání potřeby, vyčištění chrupu a snídani se vydal k doktorovi, protože i takoví tarnen musí čas od času na povinou prohlídku.
Když dorazil do ordinace, pomalu usedl a znechuceně pozoroval všechny ty důchodce a chrchlající děti kolem něj. Jelikož se mu zdálo, že fronta ubývá jen velice pomalu, rozhodl se, že tomu trochu dopomůže. To bylo teprv ubití pacientů!.
„Další!“ zavolal doktor, když otevřel dveře.
“Tak to budu asi já.“ odpověděl Shar a pomalu překračoval mrtvá těla a usekané končetiny v kalužích krve.
“Tak jak jsem na tom, doktore?“ optal se tarnen po vyšetření.
“No, víte…. věc se má tak: trpíte zřejmě nadměrným stresem a to ohrožuje vaše zdraví. Mohlo by vás to dokonce zabít!“ uvědomil Shara doktor a pokračoval: “Podle mého, by jste se měl stresu vyhýbat a co nejvíce relaxovat. Co se vraždění týče: smíte maximálně mrtvolu denně.“ dokončil lékař.
‚Cože ty medicinmane? Jak to mám asi vydržet?“ Naštval se Shar, div doktora nezačal škrtit.
“Dejte na mě, a radši preferujte bylinné koupele před masakry na dobrou noc. No, to by bylo asi tak všechno k vašemu zdravotnímu stavu a jelikož jste byl hodný, dostanete racio-lízátko.“ usmál se lékař, podal tarnenovi pamlsek a vyprovodil ho z ordinace.
Sharess se tedy zařídil podle doktorovích rad a jeho život se naprosto změnil: Místo toho, aby všem kolem sebe zasazoval jednu ránu za druhou, sázel kapustu. Místo pěstování agrese, pěstoval cibulku, rybíz a angrešt.Mimo jiné chodil často do lázní. Také sbíral houby, lesní jahody a aby nevybledl, chodil se na zahrádku opalovat.
To, co však bylo ze všeho nejhoší: Musel být hodný na lidi, a tak se mu zanedlouho začalo v sousedství přezdívat strýček naivka.
Musel snášet všeljaký posměch, urážky a ústrky. Jednoho dne, když zrovna sbíral na paloučku lesní jahůdky na vynikající domácí kompot, zjevila se opodál skupinka čumilů a posmívali se:
“Hele! No hele! Podívejte se co je to támhle za pablba ve slamáku! Pojďte, naprudíme ho! Bude sranda!“ Pronesl jeden z přihlížejících chuligánů a už si to šinul k Sharovi.
Sharess pozvedl hlavu “Přejete si?“ otázal se zdvořile.
“Hele kámo, někde jsem tu nechal košík s jahodama. Mám dojem, že to je přesně ten, co držíš v ruce!“ Drze vyštěkl jeden z vagabundů.
“Ale to jsou moje jahůdky.“ bránil se Shar.
“Říkám že jsou moje!“ Zařval znovu chligán.
“Jsem si jist, že jste se spletl pane.“ procedil skrz zuby tarnen. Už mu docházela trpělivost, a když mu mladík kopnul do košíku, načež se ovoce vysypalo, tak to nevydržel.
“To by stačilo!“ Rozzuřil se, chytl čumila pod krkem a povídá mu: “Na moje jahůdky se nesahá!“. Sharess mu zlomil vaz, pobil zbytek přihlížejících, čímž překročil denní limit. Pak se na chvíli zamyslel a pronesl do éteru:
“Nesmíte být hodní, musíte být zásadoví!“. Slova se rozezněla po okolí a on se konečně s pocitem, že celá ta hloupost skončila, vydal směrem k domovu zničit svůj záhon kapusty….