Myrony viděla z hradeb blížící se postavu, která nesla někoho v náručí. Už byli docela blízko a ona poznala, koho ta dokonale zahalená postava nese. Seběhla dolů a otevřela dveře. Vedla neznámého do klášterního špitálu. Ten položil Mortifera na lůžko a Myrony ho rychle ošetřila. „Bude v pořádku.“ řekla. „To je dobře“ odpověděl neznámý a Myrony na malý okamžik zahlédla zlaté oči bez bělem a panenek. Sklonila se k Mortiferovi a přikryla ho. Postava mezitím zmizela. Dny ubíhaly a Myrony byla děsně zvědavá, co se stalo.

Ariar zjistil, že vrah jeho mladšího brášky je poblíž. Znovu nalezl jeho stopu. To poslední setkání bylo zvláštní. Prý je v jednom horském klášteře, kam ho odnesla záhadná postava, která si dala pečlivě záležet, aby nebyla poznat a hned zmizela. Podle toho, co slyšel, tam bude muset zůstat než se uzdraví. A to chvilku potrvá. Musí si s ním promluvit.Zeptat se ho, kde najde Myrony. Chtěl by to slyšet taky od ní.

Mortifer se probral a nechápavě se rozhlédl. Místnost, ve které byl, mu připomínala klášterní hospic, ale kde se tu vzal? A proč tu byl? Pokusil se nadzvednout, ale hlavou, rukou a pár dalšími místy mu projela ostrá bolest. Znovu se propadl do tmy.

Faeron šel a přemítal o svém mladším bratrovi. Ještě pořád se cítil lehce provinile. Uslyšel hluk souboje, rozběhl se a uviděl mladou lidskou dívku se světlými vlasy a černýma očima v róbě kněžky bohyně Ned. Doráželo na ní pět chlapů podle pohybů dost opilých. Holka se pohybovala s chladnou vypočítavostí. Využívala toho, že její protivníci jsou zpomalení alkoholem. Neměla šanci vydržet to dlouho. Rozběhl se a první útočník ležel v bezvědomí, druhého dostala holka; za chvíli tam leželo pět ochablých těl a holka se třásla.

Myrony zvedla hlavu a chtěla poděkovat tomu ariarovi, co jí pomohl, otočila se na něj a spustila. Teprve teď si ho měla možnost prohlédnout. Ne to není možné!!! Hlava se jí točila. „Ceadriasi“ zašeptala a omdlela.

Tak tohle bylo opravdu zvláštní. Vážně by nečekal, že se s tímhle jménem setká právě tady. Vzal jí do náruče a jemně s ní zatřásl. Probrala se z mdlob, ale byla stále v šoku. Klášter by neměl být moc daleko. Tam se o ní postarají. Cesta uběhla rychle, a když vešel do kláštera, ujala se jich sestra. Vedla je do klášterní nemocnice.

Sharess byl na odchodu, když uviděl Faerona. Tohle vypadalo zajímavě, asi se tu ještě chvilku zdrží.
Mortifer se znovu probral, už si vzpomněl, jak se ocitl v tomhle stavu. Praskla ta jeho záchrana Hilarise a takhle ho zřídil jeho mistr. Mortifer si byl jistý, že ho takhle zmlátil i za něco jiného, nebo spíš kvůli něčemu jinému, ale nevěděl čemu. Uslyšel kroky. Zavřel oči a poslouchal. „ Položte jí sem,“ uslyšel čísi hlas, „nevíte co se jí stalo? Je otřesená, ale přitom naší Myrony jen tak něco nerozhází.“ Myrony, takže jsem v klášteře Kalasan, ale jak jsem se sem dostal?
No jistě Myrony mělo mu to hned dojít. „Víte,“ odpověděl neznámý, „myslím, že za to můžu já, polekala se mě. Má ze mě strach, protože se viní za něco, na čem nenese vinu.“

Mortifer otevřel oči. A pootočil hlavu po směru hlasu. Neznámý odpověděl a jemu se div nezastavilo srdce. Ten hlas… to je Faeron!!! Elf si ho teď již určitě všiml. Mortifer sebral síly a zeptal se, jak je Myrony.
Faeron ho spražil nenávistným pohledem, když tu se tělo mezi nimi pohnulo. Myrony se povedlo vzpamatovat. Posbírala síly a ostře napomenula Mortifera, jako by byl malý děcko. Ty musíš odpočívat. Pak se otočila na ariara a rozčíleně sykla: Já si nic nenamlouvám. A s vámi si budu muset promluvit, dodala s povzdechem.

V tom mezi ně vpadla sestra: tak za prvé Myrony, ty si musíš odpočinout. A za druhé tady pan Faeron Khandarleii je jistě po té cestě unaven a chce se umýt.

Ariar hned pochopí, že to nebylo konstatování, ale rozkaz. Jde za sestrou, ale v mysli se stále vrací k té holce, tomu ránu, kdy stál nad tělem svého mladšího bratra a přísahal pomstu.

Myrony se úplně vzpamatovala. Zvedla se a sedla si k Mortiferovi na lůžko. Ten se probral. Jsem ráda, žes dodržel slib. A já jsem rád, že se na tebe neprovalilo, co jsi zač. Myrony vstala. Musíš odpočívat, tak pozítří budeš dost silný, abychom si mohli pořádně popovídat a přitom se ti nezhoršil zdravotní stav. A mě zatím čeká uklidňování jednoho ohnivého elfa. Hodně štěstí popřeje jí Morti, než znova usne. Propadá se do snů. Nejsou to hezké sny. V těch snech se mu opakují všechny ty chvíle v jeho životě, které si pamatuje a nenávidí. A jako třešnička nakonec, ten sen, co ho trápil, už na akademii. A pak se konečně probudil. U jeho lůžka stál ariar a díval se na něj pohledem někoho, kdo bojuje sám se sebou.

Sharess se pohyboval po klášteře a poslouchal. Nemýlil se bylo to zajímavé a to moc.

Je to pravda? Opravdu by ji zabil? Zeptal se překvapivě tichým a mírným hlasem. Stejně věděl, jaká bude aeltarnenova odpověď.

„ Minimálně by ji těžce zranil. Odpusť mi, jestli můžeš. Já ho vážně nechtěl zabít.“

Kde se na čepeli vzal ten prach? Ona o žádných nemrtvých nemluvila. Ariarovi oči v sobě žádnou zvědavost neměly.

Do pokoje vešla Myrony, tak ses konečně probral. „Myrony, Faeron je zvědavý, kde se na šavli jeho bratra vzal prach z nemrtvých. Smím mu to vylíčit, nebo to chceš udělat ty?“ „Jen mu to celé pověz“ odpovídá Myrony „.On přeci ženy a děti nevraždí. Půjdu hlídat na chodbu. Nechci, aby o tom věděl někdo z kláštera.“

Ariar fascinovaně poslouchal. Všechno to do sebe krásně zapadalo. Vyprávění se blížilo ke konci a on měl pořád takový vztek na sebe, na brášku, že ohrozil dítě, i na postavu před sebou. Ano zlobil se na toho míšence, protože on mu zabil brášku a ještě navíc byl v právu. Nemohl by se mu pomstít s čistým svědomím.

Morti se rozhodl, až se od tuď dostane zabije Alderona. Faerone? Já vím, že i když budeš přemýšlet o věcech, co ses dozvěděl, tak si to všechno rozmyslíš dřív, než se uzdravím, ale jestli budeš ještě chtít boj, nech mi rok. „Cože? Proč?“ vyhrkl Faeron. „Nejsi jediný, v téhle místnosti, kdo přísahal pomstu. Za roka asi nezvládnu zničit cech, ale zabít Alderona ano, dodá Morti v duchu. Rozmýšlej si to. Já se sem za rok vrátím. Ty tu buď budeš nebo ne. Sice jsem na to při našem posledním setkání, už zapomněl, ale pak mi to připomněli přátelé. Někomu jsem slíbil, že přežiji, abych mohl začít znovu, až budu dost silný. Jestli tu budeš budu s tebou bojovat.“ Navíc tou dobou, už budu začínat znovu, pomyslí si.

Sharessovi dalo dost práci se nerozesmát. Tomu pitomýmu míšenci to ještě nedošlo. Faeron ho sice nemá rád, ale jestli se bude někomu mstít tak cechu.

Faeron odjížděl ve stejný den jako Mortifer, bylo to legrační. Tak dlouho ho hledal, aby se pomstil. A když ho najde, zjistí, že není za co. Nemluvě o tom, že když ho hledal zachránil mu ten míšenec život. A teď mu nechává čas na rozmyšlenou se slibem, že přijde. Stejně už ve chvíli, kdy to Mortifer říkal, bylo Faeronovi jasné, že on tam za rok nepřijede rozhodně ne bojovat s tímhle míšencem. Díval se, jak mu aeltarnen mizí z dohledu a přemýšlel, jestli přežije to, co se chystá udělat. „Cech získal silného nepřítele nebo dokonce dva,“ pomyslel si při vzpomínce na tělo, jež nesl domů posledně.

Iška hleděla za třemi postavami. Budoucnost nikdy není jen jedna, ale tihle mířily k té nejabsurdnější. Sharess se svojí povýšeností, Faeron který nemůže mít k Mortiferovi kladnej vztah. Nemůže stejně, jako já k Hilarisovi. A pak je tu Mortifer se svým talentem spadnout do všech průšvihů, jež se naskytnou. Tahle trojka a dát se dohromady – absurdní, ale přesně k tomu míří. Tohle bude ještě moc zajímavý.