Glan se proplýžil další chodbou a ocitnul se konečně před dveřmi Savilovi pracovny. Chápal sice, že to je pro císařství nejzajímavější místo celé Hvězdy, ale proč sem musí lízt zrovna on. Zhluboka se nadechnul a přiložil na dveře krystal. Uvolnila se magická západka a energie z úložiště vypálila monitorovací kouzlo. Teď by mělo být asi tak na půl hodiny neaktivní. Mladík proklouznul dovnitř, přičemž si pomohl několika dalšími krystaly/amulety/a kdovíčím ještě. Ten savil je ale sakra paranoidní osoba.pomyslel si přitom, Na druhou stranu, mít já stejný počet nepřátel, tak bych pravděpodobně žil na ostrově sto mil od nejbližšího pobřeží… a stejně si nebyl jistej přežitím.
Nakonec se ale propracoval do místnosti bez toho, aby spustil nějaký alarm. Jeho přátelé mezitím zajišťovali, aby měl Savil práci jinde a tak se mohl Glan vesele… ehm, nevesele, pustit do prohledávání Savilova stolu. Pak si všimnul bedny v rohu a vzpomněl si, co se o ní říká: nikdo neví co je vevnitř, a nikdo ji nikdy neviděl otevřenou… a tak si to namířil přímo k bedně. Papíry na stole taky nenapovídaly o co by mohlo jít, a klíč nenašel, tak vytáhl šperháky a bednu odemknul a pootevřel. Pak se mu v kapse rozechvěl jiný z krystalů, které si sebou přinesl a Glan urychleně vstal a narovnal papíry na stole a v zápětí zmizel ven. Savila přestala návnada bavit a je na cestě zpět.

Savil měl sakra špatnej den. Nepomohlo mu ani vysmívání se Dalamarovy v krystalu a to už je co říct. Zbývá tedy poslední možnost! Vytáhl klíč, který měl pověšený na krku a zamířil k truhle v rohu. Podivil se, že není zamčená, ale to se občas prostě stane.
„Prdlíku. Pojď k taťkovi…“ začal švitořit do otevřeného víka, „Prdlíku??“ Věží se v zápětí rozezněl nelidský řev: „Kterej parchant mi unes Prdlíka!!!“
Dobrá, Savil se nakonec uklidnil a seslal vyhledávací kouzlo. Podle něj byl jeho milý pavouk v nedalekém kumbálu a vesele tam chroustal jeden z mopů a plnou krabici čistících prostředků.

Bylo mu fajn. To místo, kde se zrovna nacházel, se pavoukovi líbilo. Byla tam tma, bylo tam teplo a bylo tam co jíst. To bylo vše po čem pavou touží… tedy ještě chtěl klid, tem mu naneštěstí dopřán nebyl. Převapeně pustil z kusadel zbytky druhého mopu, když se dveře prudce otevřely. Stál v nich muž s bílou hlavou a černým hábitem. Pavouk na nic nečekal a protlačil se mu mezi nohama ven, ale byl moc pomalý, protože jej zachytilo kouzlo a začalo ho drtit.

„Jestli okamžitě nepustíš mýho pavouka, tak z tebe udělám skládačku pro Shellovi parchanty, Lexi!“ řval Savil sotva po teleportaci zjistil co se děje. Vlastně nejen to, on Lexe donutil, pavouka pustit, ale místo patřičného vděku se pavouk rozhodl prchat v teroru a s hlasitým SKVÍÍÍÍÍ zmizel za rohem. Savil samozřejmě za ním… a Lex taky.

Karin, Petr a David se loudali chodbou z knihovny na hodinu praktikované teorie a moc se jim tam nechtělo. Nezávazně mezitím plkali, dokud nedošli na křižovatku a neuviděli nejdivnější obrázek ve svém životě: Nejdřív se svíííííííííííí proběhl pavouk, pak sPrdlíku! Prdlíku! Prdlíku, počkej! Prorázoval Savil a nakonec přicválal Lex. Naneštěstí ne procválal, ale přicválal.
„Co vy se tady flákáte? Nemáte se náhodou někde připravovat na hodinu?“ spustil okamžitě a zapomněl na nějakého Savila.
„My, my jdeme právě z knihovny, pane profesore.“ vykoktal nakonec Karin.
„Tak co se tady jen tak očumujete, ta hodina… počkat. Vy máte teď aplikovanou teorii… se mnou. Vy si asi myslíte, že ty principy zvládáte, co?… no to uvidíme, však já si vás ještě vyzkouším…“ to už ale všechny tři hnal chodbou hlouběji do věže.

Prdlík v hrůze zalezl do prvních otevřených dveří a aby byl ještě ve větším bezpečí, začal šplhat na jednu z obřích polic. Byla tam spousta divných věcí a na nejvyšších policí byly některé z těch velmi silných a nebezpečných… a pavouk teď přes všechny přeběhl.

Savil dosupěl do knihovny a zarazil se u masivní mříže oddělující zakázané oddělení. Prdlík mezitím vyšplhal na jednu ze zapadlých polic a teď se krčil u stropu. Bylo k vzteku, že uvnitř klece bylo magické stínění, takže si nikdo nemohl podat zakázanou knihu. Savil si tak nemohl podat svého pavouka. Začal proto pobíhat kolem mříže a svolávat knihovníky.
„Ztište mluvu svou neb v bibliotéce se nacházíte.“ objevila se mu za zády knihovnice. Savil už u mříží skoro poskakoval, když po ní chtěl aby mu otevřela.
„Nespěchejte, neboť spěch jest nejhorší, čeho se můžeš dopustit… Lex kdysi sic pravil, že ‚chlast je horší než spěch, ale stejně je tvym nejlepšim kamarádem‘ avšak Lex jest svérázný věže obyvatel.“ s tím štrachala po klíčích. Pavouk se mezitím posunul na stranu police a začínal modře světélkovat. Lex málem světélkoval taky… málem totiž žhnul vztekem.
Sotva se dostal ke knihovně, než se pavouk spustil z okraje. V polovině výšky však opustil vlákno a s buch se snesl na podlahu. Udělal kvíík a zmizel za jinou policí. Savil se pokusil za polici nahlédnout a Prdlíka vytáhnout, ale zjistil, že je za ní nedbale zazděný oblouk dveří, kterým mu jeho miláček zase někam vyklouznul.
„Ale u ničitele! Co jsem komu udělal!“ zamyslel se, „Dobře, oprava: Proč JÁ?!“ pak začal přemýšlet, kam by ty dveře vlastně mohly vést.
Sestavil si v hlavě plán patra a dospěl k závěru, že to musí být ta díra ve zdi, na kterou si už dva měsíce stěžuje Shella, že jí má v kabinetu.
Vyběhnul z chráněného prostoru a teleportoval se do Shellovy třídy, a tak se ocitl, přímu v hloučku rozdováděných dětí, které se nejspíš pokoušely udělat z jednoho půmetrového pavouka čtyři čtvrtmetrové.
„Jestli se Prdlíkovi něco stane, tak tu utrhám tolik nožiček, kolik jich má on!“ děti se na něj podívali a začali přemýšlet, to si Savil uvědomil, jakou právě řekl volovinu, „A pět dalších za každou, kterou už mít nebude!“
„Pane co se tu dě…“ přiřítil se Shella z kabinetu.
„To jsou ale príma iluze, nechte ho to udělat ještě jednou!“ zařvaly mu v odpověď sborově děti.

Prdlík už to ale odmítal snášet, vysmeknul se dětem a začal levitovat směrem ke dveřím. Kolem něj se rozlétávaly malé jiskřičky statické magie. Možná neměl tu divnou věc z kůže jíst, ale ten stres se projevil hlavně hladem a tak si tam na polici střihnul malou svačinku. Skvííí to je ale srandy!
Savil zahlédnul pavouka prchajícího u stropu směrem ke dveřím a na nic nečekal. Popadnul Prdlíka a vypadnul dřív než se z toho zblázní. Zbytek odpoledne strávil vymazáváním paměti polovině školy a navíc si ještě bude muset vymyslet důvot, proč jet do Shaekanarisu na elitní pavoučí kliniku, a to brzy. Ten temný grimoár Prdlíkově zažívacímu traktu moc neprospívá.