Někteří z Vás možná vědí, že pracuji v překladatelské firmě. Těm co to nevědí, hned odpovím na jejich ještě nevyslovenou otázku – nic nepřekládám, leda tak emaily svému zaměstnavateli. Já překladatele sháním a vybírám a vedu s nimi konverzace na téma, proč si lidé nechtějí připlatit za lepší a zdravější jídlo.
Některé dny jsou volnější, některé se člověk ani nezastaví. Dneska to byl ten druhý případ. Hned ráno přišly dva expresní překlady, to znamená, že jsem je musela odevzdat ještě ten den. Pak jedna zakázka ze supermarketu – aneb směrnice tisíckrát jinak, technický manuál, smlouva, poptávka po překladu a text, ze kterého se dalo těžko určit, o jaký jazyk se jedná. Aby toho nebylo málo, jeden z překladů má zpoždění. Zvedám telefon a snažím se překladateli dovolat. Nikdo to nezvedá, už to chci položit, když …
„Dobrý den, měl jste nám před hodinou odevzdat překlad a ještě u nás není, mohl byste ho prosím zaslat?“
– „Dobrý den, manžel je teď u doktora. Děla jsem mu včera korekturu, asi vám to zapomněl poslat.“ – „ Aha, a Vy se k němu na počítač dostanete?“ – „ To by neměl být problém. Řekněte mi číslo objednávky.“
Číslo nadiktuji a doufám, že to co nejdříve přijde.
Teď rychle odpovědět na zakázky. Shlédnout přílohu, odhadnout délku, vypočítat cenu. Zatracený naskenovaný pédéfko. Taky by to byl děsnej problém poslat originál! Jedu soubor za souborem. Hlavně se někde nepřekouknout. Pracuju jak stroj. Přesně, rychle, výkonně. Soudruzi by ze mě měli radost! Nic mě nemůže zastavit! Jsem superčlověk!
„Ring ring – recepce, pojďte si s razítkem pro poštu.“
Když se vrátím, čeká na mě poslední zakázka.
Dobrý den, objednáváme si u Vás překlad do obecného jazyka. Objednávku si přijdeme vyzvednout dnes odpoledne.
Podzemní stavby s.r.o
Tel: 324 456 978
Do obecné? Dobrá, tak tedy zavoláme. Telefon vyzvání.
„Haló?“ – „ Co chcete?“ – zvuk jak z koupelny – „ Dobrý den, objednávali jste si u nás dnes překlad, mohla bych se zeptat z jakého jazyka?“ – „ Ehm, já myslel, že VY to budete vědě!“ – „ No…“ – „ Heleďte, já teď na vás nemám čas…AAAA…“, telefon zachrachtí, asi spadne. V pozadí je slyšet spoustu hlasů a zvuk boje. Telefon někdo zdvihne a zasyčí mi do ucha. Ničemu nerozumím. Ucítím tlak v očích, jako by se je někdo snažil vyloupnout z hlavy a podívat se za ně. Na vteřinu se dívám na 3 zkrvavená těla a louži, co tělem byla. Pak se vrátím zpět do své kanceláře. Chvíli tupě zírám do monitoru počítače. Někdo nasype do žaludku spoustu kamenů a silou zmáčkne. Rychle si otevřu přiložený soubor. Zase naskenované pdf! Hnědý papír je viditelně zmačkán a pár místech ho zdobí tmavě hnědé skvrny. Doufám, že od bláta, protože mi začíná docházet ta těžko uvěřitelná pravda. To, že je to pdf, mi začne připadat jako nejmenší problém.
Hledám alespoň malou nápovědu. A najdu ji. Ve změti, mě nesrozumitelných slov, najdu jedno, které znám.
Dharen´Dar.
Mozek mi udělá v hlavě kotrmelec. To ne, jen to ne! Proč to dělali?! Jak to udělali? Nééé!!! Panika stoupá pomalu od zdola nahoru. Ve vlnách, jako příliv. Nejdříve se mi začnou třást kotníky, pak kolena, žaludek skáče od spodu ke krku. Jen si představím, jak mi Zan’laos klepe na dveře – a třesu se celá.
„Dejte si pauzu, vypadáte bledě. Já jdu na oběd, volejte, kdyby se cokoliv dělo.“
Nepřítomně kývnu hlavou. S tímhle mi těžko pomůžete.
Napiju se jasmínového čaje na uklidnění, div že při tom nevytopím klávesnici. Pak si dám čokoládovou sušenku a začnu myslet.
Nejdříve musím zjistit, o co ve zprávě jde. Hmm, kdo umí po tarnensku a zároveň mi neutrhne hlavu, protože jsem člověk.
Asi jsem se z toho stresu úplně ale naprosto zbláznila. Dříve než mi dojde bláhovost mé snahy, píšu do shoutboxu na stránkách SBJ zprávu pro Mortifera.
Od dáma v nesnázích To Mortifer: Potřebuji naléhavou pomoc! Mohl by si mi přeložit jednu zprávu z tarnenštiny?
Začnu se hystericky smát. Přeci nečekáš, že ti někdo odpoví! – Začne se do mně navážet mé druhé já, které se vždy v takovýchto situacích s oblibou objevuje. Když mi někdo může poslat na překlad takovouhle zprávu – Stejně dneska umřeš – No, to ty ale taky– Jenže mě to, na rozdíl od tebe, nevadí.
Od Mortifer to dáma v nesnázích: Není problém, ale nevím jako to udělat, aby na to Lys nepřišla.
Od dáma v nesnázích to Mortifer: To je jedno! Já chci žít!
Od Mortifer to dáma v nesnázích: Tak mi to ulož, někam na server.
Od dáma v nesnázích to Mortifer: Děkuju, děkuju, tisíckrát děkuju – máš to tady xxxxxxxxx
Přemýšlím co dál. Co vlastně chci dělat s přeloženou zprávou. Vydírat je? Ach ty naivní! Jakmile se jednou dostanou dovnitř… A co když nedostanou? A jak jim v tom chceš zabránit ty chytráku? Koukám, že dokážu být sama sobě dost protivná.
Ale…ale vždyť tu je jedna možnost! Osvícení je náhlé a jasné jak halogenová zářivka. Doslova skočím k počítači. Nevím, kolik mi zbývá času! Vše je hotovo. Teď už jen doufat, že to vyjde.
Na chodbě uslyším kroky. Potichu se přesunu ke dveřím a poslouchám, co se za nimi děje. Slyším přešlapování a tlumené zmatené syčení. Hlasy se teď podle kadence i intonace hádají. Pak už jen slyším vzdalování kroků. Spokojeně si sednu. Jsem o několik kil lehčí a to nejen z té prožité hrůzy. Musím zkontrolovat, jestli mi nezešedivěly vlasy.
V shoutboxu na mě čeká zpráva
Od Mortifer to dáma v nesnázích: No, nevím, proč to bylo tak důležité. Je to jen recept na Sasanky.
Od dáma v nesnázích To Mortifer: Tohle je hodně španý žert. Já málem zhynu kvůli nějakému kulinářskému líbesbrífu!
Na další konverzaci nemám čas. Přišla další objednávka. Kolotoč začne znova. I když ne takový, jako ráno.
Když zachrastí klíče v zámku, div nevyskočím z kůže. Napadlo mě, kdyby přece jenom…
„Podívejte se, co nám někdo pověsil na dveře! “
„ No, to asi nějaké dítě“ a beru papír do ruky. Pak, aby to nebylo vidět, schovávám ceduli s nápisem –
TENTO OBJEKT JE STŘEŽEN SUPY
do šuplíku. Jen tak pro jistotu. > The END<
Tento text je fikce. Jakákoliv podoba se skutečnými postavami, místy či událostmi je čistě náhodná!!!